Československo už ve dvacátých letech patřilo mezi největší exportéry zbraní, významným výrobcem vojenské techniky bylo i v dobách totality. Zbrojařství u nás uvadlo až po sametové revoluci. Pojďme si připomenout kořeny této kdysi slavné a významné součásti našeho průmyslu, která dodnes nechává ve světě otisky.

„Po vzniku Československé republiky, díky rozvinutému průmyslu a výhodné mezinárodní situaci dané versailleským systémem, dokázaly československé zbrojovky využít vakua na trhu, které vzniklo vyřazením výrobců zbraní v Německu a v Rakousku, a ve 30. letech se staly významným exportérem zbraní. V první řadě však produkovaly špičkové zbraně pro československou armádu,“ píše v knize Od bodáku po tryskáče: nedokončené československé zbrojní projekty historik Martin Dubánek.

Naše země tvořily už před první světovou válkou průmyslovou základnu Rakouska-Uherska, což byla velká výhoda. Jedním z nejvýznamnějších zbrojních závodů v Evropě byly Škodovy závody v Plzni, kde byla už v roce 1859 založena strojírenská a slévárenská dílna. Později se zde začaly vyrábět dělostřelecké zbraně. Armádě továrna dodávala nejrůznější ráže námořních děl, polních děl, houfnic, moždířů a těžkých děl, specialitou byla horská děla.

Nejmohutnější dělo

Škodovy závody a jejich zbrojařská produkce stály u základů fenoménu, který Československo proslavil po celém světě. Továrna kupříkladu dodala veškerou dělostřeleckou výzbroj pro bitevní lodě rakousko-uherského námořnictva třídy Tegetthoff. Tyto kanóny měly ráži 305 mm. O něco menší ráži – 240 mm – měla slavná děla vzor 16, která se díky Škodovce stala nejmohutnější dělostřeleckou zbraní naší armády všech dob.

Ke zbrojařským velikánům však nepatřila jen Škodovka, před rokem 1918 to byly ještě firmy Sellier & Bellot v Praze (pěchotní střelivo 1884), Českomoravská Kolben Daněk v Praze (1871), Vojenské dílny (později Zbrojovka) v Brně, Vítkovické železárny (1889) nebo Nobelova Dynamitka v Bratislavě (1870). Mezi menší podniky patřily Čs. továrny na letadla, Letov a Zbrojovka Janeček v Praze. Od roku 1931 se Československo stalo jedním z největších světových vývozců zbraní.

Závodní kryty

Plzeň byla se Škodovými závody v době druhé světové války jedním z nejdůležitějších průmyslových komplexů v rukou nacistického Německa. Proto se západočeská metropole stala několikrát cílem spojeneckého bombardování. Mapu místních krytů naleznete na webu www.plzen.eu. Zajímavostí z hlediska továrny bylo, že kryty se stavěly i přímo v závodě. Když se před několika lety budovalo vědecko-zábavní centrum Techmania, které sídlí v jedné z bývalých výrobních hal Škodovky a také v již nesloužící kantýně pro 1200 zaměstnanců, byl v blízkosti haly objeven zatopený letecký kryt pro 650 osob. Vodu se dosud nepodařilo odčerpat.

Slavná Zbrojovka

Velmi slavným závodem ve třicátých letech byla Zbrojovka Brno, založená už v roce 1915 jako Československé závody na výrobu zbraní v Brně. Ta se proslavila nejen opakovačkou vzor 24 podle předlohy Mauser, ale později zejména výrobou kulometů. Lehká zbraň vzor 26 od konstruktéra Václava Holka byla mimořádně úspěšná, její modifikace se vyvážely do mnoha zemí. I v Anglii probíhala její licenční výroba pod označením BREN. Kulomety měli britští vojáci v obrovské oblibě a vyrobili jich neskutečné množství. Sloužily jim nejen ve druhé světové válce, ale i po ní. „Je doloženo, že tam sloužily až do osmdesátých let,“ uvádí historik brněnského Technického muzea Roman Řezníček a dodává, že zbraně z Brna se vyvážely do států Jižní Ameriky od Venezuely přes Ekvádor a Brazílii až po Argentinu. „Zakázky měla Zbrojovka i v Číně, Íránu nebo Etiopii,“ řekl serveru iDNES.cz.

Ze skromných dílen s necelými 600 zaměstnanci roku 1919 se za dvacet let Zbrojovka vyvinula v moderní podnik, v němž pracovalo více než 25 tisíc dělníků a 1800 úředníků. Podnik měl mnoho závodů. Hlavní zůstával v Brně, ale další se otevřely v Považské Bystrici, Vsetíně, Přerově, Strakonicích, Uherském Brodě a Kralupech.

Bezpečnost především

Továrny na výrobu munice či lehkých zbraní se od ostatních liší zejména v oblasti bezpečnosti. Musí nejen zachovávat zpřísněná pravidla při práci, ale vlastnit i další prostory navíc, kde se munice skladuje či testuje. Letos například vlašimský závod Sellier & Bellot zprovozní novou halu o rozloze 1500 metrů čtverečních, kde se bude munice skladovat. Do konce dubna bude také dokončena hala na ploše 1320 plošných metrů. Její součástí jsou podle serveru ctidoma.cz třeba železobetonové kobky pro uskladnění výbušnin či pro manipulaci s nimi, které jsou vybaveny ocelovými dveřmi proti výbuchu. A specifické bylo i osazení odlehčovacích výfukových stěn na obvodových zdech v místnostech, kde se výbušniny skladují. Kotví se podle vyjádření firmy do podlahy a stropu kobek tak, aby se v případě vnitřního statického přetlaku bezpečně uvolnily, vyklopily a snížily komorový přetlak v místnosti.

Foto: Profimedia

Friend Email
Enter your message