11. 6. 2018|foto: Shutterstock

Ačkoli první panelové domy se v Česku stavěly už ve čtyřicátých letech, nejkrásnější fázi zažily v letech šedesátých. Díky uvolněnějším politickým poměrům vznikly architektonicky i urbanisticky nejzdařilejší soubory. V Uměleckoprůmyslovém museu v Praze potrvá až do 22. července výstava mapující historii vybraných sídlišť v Česku. Tým badatelů čtyři roky zkoumal 73 českých sídlišť především z uměleckohistorického hlediska. O roli panelu v bydlení lidí i o jejich práci jsme si povídali s vedoucí projektu Panelaci.cz a teoretičkou kultury Lucií Skřivánkovou.

Šedesátá léta byla panelovým domům hodně nakloněná. Souviselo to s politikou?

Šedesátá léta, která nazýváme podle naší periodizace „krásná“ nebo také „humanistická“ fáze, souvisejí samozřejmě s politickým a společenským uvolněním – díky tomu i architekti mohli tvořit svobodněji. Paneláky byly řešeny často velice osobitě, umožnilo to i zavedení nových konstrukčních typů T 05 B až T 08 B, založených na prvkové nebo také skladebné či otevřené typizaci, která umožnila variabilnější architekturu i urbanismus. Využívala určitý počet sériově vyráběných panelů – například plný s dveřním otvorem uprostřed, vpravo i vlevo, obvodový panel s oknem vpravo či vlevo a podobně. Z nich se dala vytvořit libovolná konstrukce, kterou umožňoval daný stěnový systém, takže architekti měli větší prostor pro tvorbu.

Do dějin architektury a stavebního průmyslu v Česku se výrazně zapsalo i jméno Baťa. Podívejte se na skvosty, které slavný obuvník zanechal Zlínu.

Co bylo typické pro období předtím?

Po roce 1948 se zaváděla nejdříve prvková a později objemová typizace, v šedesátých letech se vývoj vrátil k již zmíněné prvkové a následně se v sedmdesátých letech dogmaticky preferovala objemová, do které v osmdesátých letech občas zasahovaly snahy architektů o prvkovou typizaci. Přesto se dá říci, že možnosti tvarovat prefabrikátové stavebnice byly omezené – architekt nemohl například ovlivnit dispozice bytů a jejich plochu v závislosti na počtu místností.

Co naopak mohl?

Například pracovat se skladbou lodžií a balkonů a jejich rozmístěním, takže fasády jednotlivých bloků paneláků byly pestřejší. Předsazený obvodový plášť totiž nebyl závazně uveden v typizačních sbornících, které architektům svazovaly ruce.

Sídliště prošla mnoha fázemi

Výstava „Bydliště: panelové sídliště / Plány, realizace, bydlení 1945–1989“ v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze potrvá do 22. července. Sleduje výstavbu sídlišť v českých zemích od jejích počátků v dřevní fázi (40. léta), již zastupují především tzv. protosídliště, stavěná ještě klasickou zděnou technologií, následuje fáze socialistického realismu (50. léta), kdy se stavěly domy s historizujícími fasádami uspořádané do symetrických kompozic. V krásné fázi 60. let vznikly urbanisticky nejzdařilejší soubory. Utužení režimu během tzv. normalizace 70. let se v sídlištní výstavbě promítlo do technokratické fáze. Poslední fáze pozdních krásných a postmodernistických sídlišť (80. léta) vyrůstá z kritiky nelidského prostředí obřích obytných souborů předcházející etapy.

Jak probíhal váš průzkum sídlišť?

V roce 2012 jsem si vypsala pětiletý projekt na mapování vybraných panelových sídlišť v České republice. Šlo mi o to, aby se stále nemluvilo pouze o situaci v Praze nebo v Brně, ale aby byla k dispozici data ze všech krajů a aby bylo zřejmé, že mezi panelovými sídlišti je potřeba rozlišovat. S projektem jsem uspěla v grantové soutěži Ministerstva kultury NAKI. Nositelem grantu se stalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze (UPM), kde pracuji jako kurátorka. Role odborného garanta se ujal člověk nejpovolanější, pan profesor Rostislav Švácha. Tým čítal přes dvacet odborníků z nejrůznějších oborů od historiků umění a architektury přes památkáře, demografy a sociology až po urbánní antropology.

Co bylo pro vývoj paneláků nejzásadnější?

Pokud bych měla jmenovat jednu skutečně zásadní věc, byl by to asi Dům G 40, první celopanelový dům v Československu, realizovaný v letech 1953–1954 ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově. Cílem architektů bylo navrhnout dům, ve kterém by celou stěnu místnosti tvořil jeden panel. Odtud se dál odvíjel princip stavby panelových domů podobný stavebnici: z jednotlivých prvků vyrobených v panelárně smontovali dělníci na staveništi celý dům.

Panel slouží v průmyslu dodnes

Panel se jako stavení prvek při výrobě průmyslových hal používá i dnes. Sendvičové panely se využívají například pro opláštění montovaných hal a jsou dobrým materiálem pro izolaci. Panely se uchycují na vaznice a sloupy pomocí kotevních prostředků. Některé firmy si svoje panely nechaly i patentovat. Inspirují se tradiční americkou technologií SIPs (Structural Insulted Panels), kdy základ tvoří desky z velkoplošných materiálů na bázi dřeva a polystyrenové jádro jako tepelný izolant. Avšak panely z betonu jako takové se používají v průmyslu spíše jako podloží pro techniku. Silniční panely zpevňují staveništní komunikace, jako zpevněný podklad kolejiště jeřábových drah nebo jako výškově vyrovnávací stavební materiál.

 

Friend Email
Enter your message