9. 7. 2018|foto: Wikimedia

 

Každý den se na nich po celém světě přepraví tisíce a tisíce tun nejrůznějšího zboží. Lidstvo je používá posledních asi sto let a naše globální ekonomika by bez nich určitě vypadala o dost jinak. Vydejte se s námi na krátké putování za historií palet.

Různé ližiny, bedny, sudy, přepravky a desky se ve skladech používaly odpradávna, první konstrukce podobající se dnešním paletám se začaly objevovat už v devatenáctém století.

Zásadní pro vývoj palet byl však jiný vynález: vysokozdvižný vozík. První modely „ještěrek“ se objevovaly už od roku 1915, v roce 1926 spatřil světlo světa první moderní vysokozdvižný vozík, jenž umožnil skladovat zboží na sebe do vysokých sloupců.

Ruku v ruce s tím šel i vývoj palet. V první polovině dvacátých let vznikly konstrukce prken přitlučených ke špalíkům-rozpěrám: do vniklého prostoru se pohodlně vešly vidlice vozíků. V roce 1925 do konstrukce přibyla i spodní prkna a konceptu vertikálního skladování už nic nebránilo v cestě.

Netrvalo dlouho a novinka se rozšířila do všech skladů po celém světě.

Vlně popularity palet pomohla hlavně válečná doba. Během druhé světové války bylo potřeba přepravovat obrovské množství nejrůznějších věcí, což bylo díky paletám snazší. Mezi spojenci se rozšířila americká paleta o rozměru 48 krát 48 palců (asi 122 centimetrů).

V roce 1954 vyvinula britská společnost Lansing Bagnall první elektrický vysokozdvižný vozík pro úzké skladové uličky. Následkem toho se začalo měnit i uspořádání skladů: regály byly blíž u sebe a plnily se do čím dál větších výšek.

Existovalo však množství různých velikostí a konstrukcí palet, což způsobovalo zpoždění a vysoké náklady. Rostla proto snaha o standardizaci, která se dodnes v celosvětovém měřítku nepodařila, byť jsme jí už o notný kus blíž.

Evropské palety ovládají svět

V našem okolí se v drtivé většině setkáváme s europaletami. Jejich vznik se datuje do roku 1961 a je připisován bratrům Gyllsjöovým z jihošvédského kraje Skåne. Díky europaletám bylo možné naložit železniční vagon za pouhou desetinu času dřívějších postupů. V roce 1968 železniční unie evropské palety sjednotila úplně, když vydala přesné standardy rozměrů a konstrukce.

Už podle názvu je patrné, na jakém kontinentu je europaleta nejrozšířenější. Ale prosazují se i do zbytku světa. Zajímavý je jeden fakt: europalety tak úplně nefungují s dalším velice důležitým logistickým prvkem, kontejnerem. Tento původně britský vynález se po válce hojně rozšířil i ve Spojených státech.

Příčinou je rozpor mezi měrnými soustavami na obou březích Atlantiku. Nejběžnější paleta má rozměry 1200×800×144 milimetrů a do klasického kontejneru je nelze naskládat tak, aby využily celý přepravní prostor beze zbytku. Což samozřejmě nedává ekonomický smysl, a proto s postupným rozšiřováním europalet v Severní Americe začínají výrobci konstruovat kontejnery o pět centimetrů širší, v nichž už se paletový „tetris“ dá sestavit ideálně.
Foto: Wikimedia

Půl miliardy v oběhu

Europalety váží mezi 20 a 24 kilogramy a dnes unesou až dvě tuny nákladu. Váhový rozptyl je dán různou vyschlostí dřeva použitého na jejich stavbu. Používají se jehličnaté i listnaté stromy: smrk, jedle, borovice, dub, jasan či olše. Předepsaný je rovněž způsob stlučení palet hřebíky – v jedné jich je 78.

Výrobě, opravám a prodeji se pod přísným dohledem European Pallet Association smí věnovat jen certifikované firmy. Přesto se neustále objevují padělky.

Použité palety se recyklují a dál používají. Certifikací procházejí i díly, které se k opravám používají: špalky a prkna musejí být z jednoho kusu zdravého dřeva, sleduje se třeba i plíseň, hniloba nebo napadení houbami a škůdci.

Odhaduje se, že na světě je v jednu chvíli v oběhu asi pět set milionů europalet.

Friend Email
Enter your message