Právě tak znějí nářky mnoha firem na celém kontinentu, středoevropský region nevyjímaje. Jak je na tom nabídka zaměstnanců a je ze zapeklité situace vůbec cesta ven?

Evropa se celkem dobře vzpamatovává z krize a firmy hlásí, že zakázky by byly – jenže na nich nemá kdo pracovat. Dělníci, stavaři, řidiči, kurýři, skladníci, ti všichni se stávají čím dál cennějším zbožím. Společnosti tak musejí navyšovat platy, snižovat produkci, odmítat zakázky a odkládat rozšiřování a růst.

Státy jako Německo, Velká Británie a skandinávské země se pomalu blíží plné zaměstnanosti, což nemusí být tak optimistická záležitost, jak se na první pohled může jevit. Příliš nízká nezaměstnanost totiž ústí v těžko kontrolovatelnou spirálu zvyšování mezd a cen. Někteří ekonomové dokonce varují, že kvůli nedostatku pracovní síly se růst – tedy uzdravování z krize – může zastavit.

Nábor je dnes už víc marketing než personalistika: kampaně na Facebooku, speciální weby pro nábor, kariérní videa, videokonference.

Některé země například posouvají důchodový věk a umožňují lidem pracovat déle, jiné hledají v sousedních členských státech EU. Zatímco například Dánsko nijak zásadně nepracuje s uprchlíky a naopak jejich příchod spíš omezuje, Německo má opačný přístup: kvůli nedostatku zdravotních sester nebo technických profesí spouští tréninkové programy v naději, že tak díru zacelí. Nemálo firem věc také řeší otevíráním poboček v zemích, jako je Ukrajina.

Ukrajinec = levná síla? Už ne

Právě Ukrajinci a lidé z dalších nečlenských zemí by mohli být spásou. Po novele zákona o zaměstnanosti totiž pracovní agentury mohou podnikům dodávat i zaměstnance pocházející ze zemí mimo EU. Neznamená to však, že firmy tak získají levnou pracovní sílu – náklady na nábor cizinců z východu bývají naopak vyšší než u Čechů, například Ukrajinci už ani nejsou ochotni pracovat za málo. Navíc na platech firmy ušetřit ani nemohou, ze zákona jsou povinny vyplácet stejnou mzdu bez ohledu na státní příslušnost zaměstnance.

Je otázkou, kdy a jestli vůbec bude najímání cizinců pružnější než dnes – a tedy zda toto vůbec je cesta. „Dodání“ například Ukrajinců je totiž během na dlouhou trať: v závislosti na svižnosti práce českého konzulátu trvá vyřízení všech náležitostí typicky půl roku od poptávky českého klienta. Navíc nadále platí, že agentury mohou nabízet pouze cizince s českými pracovními kartami.

Jen navyšovat platy nestačí

Zpět k našemu oboru, tedy do hal, skladů a za volanty dodávek. Jak před prázdninami řekl pro server Novinky.cz Miloš Malaník ze společnosti DPD, „snažíme se kurýrům vyjít vstříc a poskytnout různé benefity v podobě zkrácené a flexibilní pracovní doby či částečných úvazků, aby měli více času i pro osobní život. V rámci inovací jsme zavedli speciální sociální síť pro kurýry, aby mohli být více v kontaktu a sdílet své zážitky a zkušenosti.“

Podle statistik se meziročně zvýšila poptávka společností po operátorech ve výrobě a ve skladech až o třetinu. Jedním z „triků“, kterým se společnosti snaží motivovat zaměstnance ke svědomité práci, je třeba takzvaný docházkový bonus. Využívá ho například společnost EuWe: každý zaměstnanec, který odpracuje plný počet hodin, získá letos zdvojnásobenou odměnu dva tisíce korun. Firma také dává mimořádné prémie lidem, kteří firmě pomáhají tím, že udělají něco navíc. Objevuje se rovněž šest týdnů dovolené nebo nižší směnnost.

Heslo dne: kreativita

A jak kvalitní personál vůbec získat? Pouhá inzerce dnes už nestačí. Je nutno projevit tvořivého ducha. Dá se říct, že nábor je dnes už víc marketing než personalistika: kampaně na Facebooku, speciální weby pro nábor, kariérní videa, videokonference. Cílem je oslovit lidi, kteří se změně práce nebrání, ale aktivně nové místo nehledají.

Se zajímavou alternativou řešení nedostatku zaměstnanců přišla společnost DHL Supply Chain. Zapojila se do projektu zaměstnávání vězňů, který zapadá do dlouhodobé koncepce ministerstva spravedlnosti. Loni v listopadu a prosinci tak na zkoušku firma zaměstnala deset chebských vězňů. Jelikož vše proběhlo hladce, jejich počet v dalších měsících narostl na několik desítek, navíc firma navázala spolupráci i s věznicí v Břeclavi. Do projektu jsou zapojeni především odsouzení s nižšími tresty, nejčastěji jde o neplatiče alimentů, kteří představují jen minimální bezpečnostní riziko. Navíc pracují ve vyhrazených prostorách a běžní zaměstnanci mají jasné instrukce, jak se k nim chovat. Vězni pracují hlavně na pozicích, které se nedaří obsazovat z běžného trhu práce – přebalují zboží, třídí odpady, připravují obaly nebo skenují.

Friend Email
Enter your message