Rovnoběžné čáry? Kdeže. První použitelné čárové kódy byly soustředné kružnice. Přečtěte si druhý díl putování za historií drobné každodennosti, jejíž význam si dnes jen málo uvědomujeme.

V prvním dílu jsme odhalili, jak se myšlenka čárového kódu zrodila. Jsme ve Filadelfii, kde se pánové Woodland a Silver s dostupnými technologiemi snaží vyvinout funkční skenovací systém. Patent si podávají v roce 1949, o tři roky později ho získávají. Náčrtky sice podstatu ilustrují, je to však jen zlomek toho, co oba konstruktéři vlastně sestrojili.

Prototyp stavěli u Woodlanda doma a k osvětlení použili silnou 500wattovou žárovku. Kód „četli“ pomocí osciloskopu a jejich zařízení zabíralo celou plochu pracovního stolu. Podle dostupných informací do určité míry fungovalo – přesto o nějaké dvě desítky let předběhlo dobu. Woodland se Silverem přišli se správným nápadem, chybělo jim však to podstatné: dostatečně malý počítač, a především silné světlo, které by černobílý kód osvětlilo a umožnilo jeho přečtení.

Takové silnější světélko

Původní patent čárového kódu (Americký patentový úřad)

V polovině července 1960 pořádala v New Yorku kalifornská společnost Hughes Aircraft Company tiskovou konferenci, na níž světu ukázala jeden z vůbec největších vynálezů vědy. Její výzkumník Theodore Maiman vyvinul „atomové rádiové světlo jasnější než jádro Slunce“. Tedy laser, což je zkratka z Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation neboli zesilování světla stimulovanou emisí záření.

Když se novináři zajímali o to, k čemu laser je, řekl jim Maiman, že paprsek je tak koncentrovaný a soudržný, že kdyby ho vyslali z Los Angeles do San Franciska, rozptyl na konci by byl pouhých třicet metrů. Navíc je tak horký a ostrý, že dokáže řezat různé materiály. Sami vědci přesně nevěděli, k čemu laser nakonec bude; představovali si využití ve vědě a komunikacích, v průmyslu pro svařování a řezání nebo v medicíně pro jemnou chirurgii. Pokladny v supermarketech jim na mysl nepřišly.

Mezitím obchodníci dál toužili po zlepšováku. Tak například řetězec supermarketů Kroger si v roce 1966 v jedné své brožurce přál lepší budoucnost: „Jen tak trochu sníme… jestli by cenu zboží dokázal načíst optický skener, pak spočítat celkovou sumu… Rychlejší a efektivnější služby – to nám zoufale chybí.“

Propisky z vesmíru

Tou dobou se malý výzkumný tým významné komunikační společnosti Radio Corporation of America (RCA) rozhlížel po nových projektech (jedním z nich byl koncept stroje na automatické vydávání hotovosti, který však firma nerozvíjela, protože „zákazníci by to nepřijali“). Do oka jim nakonec padl právě čárový kód.

Netrvalo dlouho a pod ruku se jim dostal Woodmanův a Silverův patent. Nešlo však o původní obdélníkový čárový kód z písku v Miami Beach, nýbrž „terčový“ kód sestávající ze soustředných kružnic, který měl být výhodnější: takový kód, uvažovali, bude snadné přečíst ze všech úhlů.

Technologický vývoj je nezadržitelný a čím dál rychlejší. Přečtěte si, jaké inovace klepou na vrata průmyslových hal.

Jako největší problém se ukázal tisk štítků s kódy: sebemenší nepřesnost a systém nefungoval. Hodně toho vyřešilo využití otočných hlav s kuličkovými pery, která byla původně navržena pro kosmonauty a dokázala psát i „hlavou dolů“. Vývoj, do něhož se zapojilo i množství partnerů RCA, vyvrcholil prvními reálnými testy v obchodě Kroger v Cincinnati. První pokladnu s čtečkou tam nainstalovali 3. července 1972.

Později přidali další pokladny a potenciál se zdál být ohromný. Stejně tak úspěch u zákazníků. Terčový čárový kód začínal být velice populární. Pořád to však byl jen jeden supermarket. V tisícovkách dalších po celých Spojených státech čekaly miliardy dolarů a k úspěchu bylo potřeba dobýt svět. Na to, jak revoluční tažení laseru a čárového kódu pokračovalo, se podíváme v dalším pokračování.

Friend Email
Enter your message