|foto: archiv

První čárový kód nakreslil do písku na pláži v Miami vynálezce Joe Woodland. Trvalo dlouhé roky, než svou vizi proměnil v život a zaplavil jí svět. Přinášíme první díl příběhu této důležité drobnosti.

Koncem června tomu bylo 44 let od prvního praktického použití čárového kódu – sestavy různě širokých čar, které dnes patří ke každému zboží. Vždy, když si na tuto historickou souvislost někdo vzpomene, ocitne se malé město Troy ve státě Ohio na výsluní. Tady tehdy sídlila společnost National Cash Register, která do obchodů dodávala pokladny, a město Troy bylo současně hlavním sídlem společnosti Hobart Corporation, která se zabývala vývojem a výrobou vah pro zboží prodávané podle hmotnosti, třeba maso.

A právě tady k tomu krátce po osmé ranní 26. června 1974 došlo: do pokladny místního supermarketu Marsh pomocí univerzálního produktového kódu (Universal Product Code, UPC) poprvé v historii načetli informace o výrobku. Byla to docela slavnostní chvíle. V noci předtím panoval v samoobsluze čilý ruch. Její zaměstnanci lepili čárové kódy na stovky různých výrobků v regálech a technici z National Cash Register instalovali pokladny a příslušné počítačové vybavení. 

První „jako nakupující“ byl Clyde Dawson, šéf výzkumu a vývoje supermarketů Marsh; průkopnicí v novém způsobu odbavování nákupu pak pokladní Sharon Buchananová, která na zkoušku nákup markovala.

Dále už je to tak trochu městská legenda. Podle pokladní Dawson z nákupního košíku vytáhl balení deseti balíčků žvýkaček Wrigley’s Juicy Fruit. Dawson prý později vysvětloval, že to nebyla náhoda: větší balení si vybral záměrně, protože tehdy se nevědělo, jestli se na malý balíček s pěti plátky žvýkačky kód vejde. Firma Wrigley však tento problém později vyřešila.

Žvýkačky v muzeu 

Po načtení čárového kódu na balení deseti žvýkaček Wrigley’s se na pokladně objevila cena 67 centů. Opravdu šlo o historický milník. Důkazem je, že dnes tuto ikonickou položku Dawsonova nákupu můžete vidět v Národním muzeu amerických dějin ve Smithonově institutu ve Washingtonu.

Myšlenka o potřebě podobné technologie ovšem nebyla z jeho hlavy. Měl ji na svědomí poněkud vynervovaný šéf jednoho supermarketu, který naléhal na děkana Drexelova technologického institutu (dnešní Drexelovy univerzity) ve Filadelfii, aby vymyslel, jak by lidé mohli kolem ucpávajících se pokladen procházet rychleji. Neustálé zdržování a inventury ho obíraly o zisk. 

„Vzpomínám si, že jsem přemýšlel o tečkách a čárkách, a přitom jsem bezmyšlenkovitě zabořil prsty ruky do písku. A z nějakého důvodu, nevím proč, jsem ruku přisunul k sobě a v písku vznikly čtyři čáry. Řekl jsem si – no páni, ty čáry mohou být široké nebo úzké a mohly by nahradit tečky a čárky morseovky.“
– Joe Woodland

Děkan se nápadem zabývat nechtěl, ale celý rozhovor slyšel opodál stojící student postgraduálního programu Bernard Silver. Zaujalo ho to. Zmínil se spolužákovi Woodlandovi, který Drexel absolvoval v roce 1947. Už tehdy se zabýval vynalézáním a myšlenka mu přišla zajímavá. Rozhodl se dál se jí věnovat. 

Tím, že supermarketový problém dokáže vyřešit, si byl tak jistý, že v zimě roku 1948 nechal postgraduálního studia a odešel bydlet ke svému dědečkovi do Miami Beach. Psal se
leden 1949, když Woodland na pláži načrtl prvního předchůdce dnešních kódů. Inspirovala ho i Morseovka, kterou se naučil jako skaut. Moderní svět měl ale nápad ocenit až skoro o patnáct let později.

Friend Email
Enter your message