|foto: Profimedia

Komunistický režim pracovníky dolů potřeboval, a proto jim nabízel nadstandardní výdělky a další benefity. Mezi dělníky tak představovali jakousi šlechtu. To zaměstnancům železáren, dalších klíčových závodů těžkého průmyslu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, se o takových výhodách mohlo jen zdát. 

K orientaci československé ekonomiky na těžký (a zbrojní) průmysl došlo především po druhé světové válce. Požadavek přišel ze Sovětského svazu, současně se tento průmysl měl stát hlavním sektorem v rozšiřování ekonomik. Těžký průmysl byl ale náročný na suroviny a energii, a proto se horníkům stále zvyšovaly plány těžby. Ekonomika v té době jela na pětiletky a cíle se prostě plnit musely. Připomeňme si tři významné reprezentanty báňského a hutního průmyslu v Česku.

Nová huť Klementa Gottwalda

Na začátku března 1952 vyteklo poprvé surové železo z ostravské vysoké pece Nové huti Klementa Gottwalda, kterou dobová ideologie označovala za první stavbu socialismu. Z Ostravska se stávalo „ocelové srdce republiky“.

Během výstavby huti bylo přemístěno 2 250 000 m3 zeminy, zpracováno více než 700 000 m3 betonu, sestaveno na 35 000 tun ocelových konstrukcí a téměř 45 000 tun strojního zařízení. Stavitelé vybudovali 7 kilometrů plynového potrubí, uložili do země téměř 16 kilometrů litinového potrubí a položili 3000 tun kabelů. V průběhu šedesáti sedmi let se areál rozrostl až na několik set hektarů.

Jedním z pilířů československého hospodářství byl už od 20. let také zbrojní průmysl. Jeho nejvýznamnějšími momenty jsme se zabývali v jednom z předchozích dílů seriálu Století proměn.

V období normalizace tu probíhala modernizace Siemens-Martinských pecí na pece tandemové, které fungují dodnes. V osmdesátých letech byly velké náklady spojeny s novou středojemnou válcovnou, která má jednu z nejdelších válcovacích tratí (zhruba jeden kilometr). S investicí přes 7 miliard korun byl druhým nejvýznamnějším projektem v republice (za jadernou elektrárnou Temelín).

Za dobu své existence podnik vyrobil 140 milionů tun surového železa a téměř 170 milionů tun oceli. Dnes huť nese název ArcelorMittal Ostrava.

null
AŽ DO ROKU 1990 MOHLI PRACOVNÍCI HORKÝCH PROVOZŮ OSTRAVSKÉ HUTI ŽÍZEŇ HASIT I NÍZKOSTUPŇOVÝM PIVEM. DNES UŽ NA PRACOVIŠTI PLATÍ NULOVÁ TOLERANCE ALKOHOLU.

Huť Poldi

Historie kladenské huti sahá až do roku 1889, kdy založil vídeňský podnikatel a ředitel válcoven v Teplicích Karl Wittgenstein v sousedství Vojtěšské huti speciální ocelárnu. Na počest jeho manželky Leopoldiny dostal podnik jméno Poldina huť. Profil hlavy paní Leopoldiny se později dostal i na ochrannou známku.

Huť byla součástí velkého uhelného, železářského a ocelářského kartelu, do něhož patřily i železárny v Králově Dvoře u Berouna. Těsně před druhou světovou válkou měla Poldina huť pobočky se sklady a obchodní zastoupení ve 39 zemích světa. V roce 1945 i ji čeká znárodnění a o rok později se stává součástí nově vytvořeného národní podniku Spojené ocelárny.V sedmdesátých letech huť prošla komplexní rekonstrukcí a  modernizací, včetně výstavby nových provozů v Dříni. Kromě hutní výroby se rozšířila i výroba finální, například zalomených hřídelí, vrtného nářadí, chirurgických nástrojů a implantátů. 

V roce 1993 získala huť v privatizaci společnost Bohemia Art podnikatele Vladimíra Stehlíka, kterému chyběly jak zkušenosti, tak kapitál, a holding spadl do konkurzu. Výrobu se v omezené míře ještě povedlo rozběhnout, Poldi letos v červnu v dražbě získala opět nového majitele.

Ostravsko-karvinské doly

V ostravsko-karvinském revíru se nachází 90 procent veškerých našich zásob černého uhlí. Kvalitní koksovatelné uhlí z tohoto revíru hrálo významnou roli už v hospodářství Rakouska-Uherska, ještě větší pak po vzniku samostatného Československa, kdy byl na zdejším uhlí závislý metalurgický průmysl a značná část energetiky.

Před druhou světovou válkou v lokalitě působily čtyři velké těžební společnosti, v nichž byla po válce zavedena národní správa. Dekret prezidenta republiky č. 100/45 zanedlouho znárodnil všechny doly v republice a na severu Moravy byl zřízen národní podnik Ostravsko-karvinské kamenouhelné doly. Jeho součástí byly i koksovny, úpravny, elektrárny, statky a lesy. V roce 1950 pak byl název podniku změněn na Ostravsko-karvinské doly, národní podnik. V devadesátých letech došlo k výraznému útlumu těžby a privatizaci, jejíž důsledky řeší stát doteď.

null
MASOVÉ TĚŽBĚ UHLÍ PADLY ZA OBĚŤ DESÍTKY VESNIC A MĚST. MOSTECKÝ KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE ALE DOSTAL ŠANCI NA ZÁCHRANU. V ROCE 1975 BYL PO KOLEJÍCH PŘESUNUT O 841 METRŮ.

foto: Iveta Lhotská / MAFRA / Profimedia

Funkční průmyslové areály se mění v brownfieldy

Změna na tržní ekonomiku a s ní spojená vlna privatizace velkých státních podniků v 90. letech přinesla výrazný nárůst počtu opuštěných průmyslových areálů, výrobních hal či skladů. Náklady na revitalizace často překračují finanční možnosti vlastníků, a tak prostory chátrají a zatěžují své okolí. Počet brownfieldů se u nás podle odhadů pohybuje mezi 8 a 12 tisíci. Kladno by chtělo třeba z části areálu bývalých hutí Poldi vytvořit obytnou zónu. Nejdříve však musí provést sanaci znečištěného území, jejíž cena se může vyšplhat až na 1,5 miliardy korun.

Jsou brownfieldy pro investory přitažlivé? Jaké jsou jejich největší nástrahy? Přečtěte si rozhovor s Pavlem Sovičkou, generálním ředitelem developerské společnosti Panattoni Europe.

Druhý život Dolních Vítkovic

Když byl v roce 1998 ve Vítkovických železárnách proveden poslední odpich, začalo se diskutovat o tom, co s rozlehlým průmyslovým areálem, který kromě železáren tvořily přilehlý důl Hlubina, hornické muzeum na Landek Parku a objekt Trojhalí Karolina, bude dál. Nad myšlenkou zbourat nevyužité stavby zvítězil názor provést revitalizace objektů a zachovat areál jako technickou památku pro budoucí generace. Už v roce 2002 byla Dolní oblast Vítkovic prohlášena národní kulturní památkou, o šest let později se dokonce dostala na seznam Evropského kulturního dědictví.

Revitalizace objektům postupně vdechla nový život. Vestavba do konstrukce historického plynojemu proměnila tuto industriální stavbu v Multifunkční aulu Gong, v níž se učí studenti univerzit, probíhají tu konference, výstavy a různá setkání. Důl Hlubina se proměnil v kulturní a vzdělávací čtvrť, Landek Park hostí sportovní akce či letní tábory, v areálu vznikl i interaktivní svět techniky a v létě se tu koná populární festival Colours of Ostrava. Zrodil se tak živý prostor, který láká turisty, reaguje na potřeby regionu a dále se rozvíjí.

Projekt získal již řadu ocenění, například Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství vyhlásila v roce 2015 nástavbu vysoké pece nazvanou Bolt Tower a Důl Hlubina stavbami roku. Areál se také dostal do pětice nejnavštěvovanějších památek v České republice.

Friend Email
Enter your message