V posledním dílu našeho seriálu vstupuje do příběhu IBM a autor původní myšlenky je přímým svědkem reinkarnace svého vynálezu, který postupně dobývá svět.

Začátkem sedmdesátých let minulého století se začala rodit záležitost, kterou dnes najdeme skoro na všem. Předchozí díl našeho vyprávění jsme ukončili ve chvíli, kdy čárový kód existuje v „terčové“ podobě se soustřednými kružnicemi.

Přečtěte si také úvodní díl seriálu, ve kterém se dozvíte třeba to, že čárový kód se vlastně inspiroval morseovkou a jeho první příklad se neobjevil na žádném zboží, ale jako skica v písku na pláži v Miami.

Zástupci obchodníků se dali dohromady v ad hoc komisi pro univerzální produktový kód. Jeho vize byly jasné: stvořit jednoznačně definovaný systém čárové identifikace výrobků, kterou by na své obaly tiskli všichni výrobci dodávající do supermarketů. Kód by v sobě nesl informace o povaze výrobku, o jeho výrobci a tak dále. Počítače v obchodech by si kód dokázaly „přečíst“ a dál zpracovat, například nabídnout speciální nabídky nebo slevy.

Myšlenka jednoduchá. Uvedení do praxe nesmírně náročné. Výrobci totiž tak úplně nejásali. Měli své vlastní identifikační metody, které by museli měnit. A třeba konzerváři nechtěli mít povinnost na své plechovky tisknout kódy. Trvalo čtyři roky, než se dospělo k funkčnímu systému, který by celé odvětví přijalo.

Softball s popelníky

Na poslední chvíli přišel nečekaný tah. Do hry vstoupila společnost International Business Machines neboli IBM. Neměli žádné technologie k předvedení, nic. Jen jednoho člověka: Joea Woodlanda. Ten však za jejich verzí kódu nestál, měl ho na svědomí George Laurer — jeho výhodou prý bylo to, že ani on, ani IBM se čárovými kódy dosud nezabývali a neměli žádné technologie a řešení. Začínali tak od nuly a netrpěli jakýmikoli předsudky a domněnkami o tom, jak by čárový kód měl vypadat.

Laurer dostal jednoduché zadání: malý a úhledný kód, nanejvýš deset čtverečních centimetrů velký; kvůli úspoře nákladů tisknutelný stávajícími technologiemi; potřeba bude maximálně deset číslic; kód musí být čitelný ze všech směrů a všemi rychlostmi a konečně chybovost musí být nižší než 1 : 20 tisícům.

V IBM vládla sice skepse, ale Laurerův obdélníkový kód dostal nakonec zelenou. Vznikl první skener a univerzální produktový kód šel na testy. Ty mimo jiné zahrnovaly show, kdy elitní softballový nadhazovač nad skenerem házel popelníky s natištěným kódem. Když se všechny korektně načetly, šéfové byli spokojeni.

A vítězem se stává…

Zůstával tu jiný oříšek: přesvědčit komisi obchodníků, kteří byli pod velkým tlakem ze strany RCA a jejich už vyzkoušeného a fungujícího kruhového řešení. Komise si dokonce nechala poradit nezávislými odborníky z Massachusettského technologického institutu MIT. Vítězem se nakonec stal Laurerův obdélníkový čárový kód.

Woodland, který zemřel v roce 2012 ve věku 91 let, tak na vlastní oči viděl, jak se jeho morseovkou inspirované čmárání do písku z roku 1949 reinkarnuje v propracované podobě. K mání už totiž byl přijatelně drahý skener, který koncentrovaným laserovým paprskem dokázal načítat rovnoběžné černé čáry, a mikropočítač, který informace uměl rozkódovat.

Podobně jako řadě dalších vynálezů to i čárovému kódu UPC trvalo nějaký čas, než se dostal na výsluní. Rozmach nastal, až když ho ve velkém začaly používat řetězce supermarketů, prvním byl Kmart. Největší boom v maloobchodě kód zaznamenal v osmdesátých letech, kdy také proměnil výrobu: začal se objevovat doslova na všem, co potřebovalo rychlou identifikaci.

Jistě, čárový kód si vlastně vymodlili obchodníci, aby jim zrychlil odbavení u pokladen. Jeho největším přínosem v byznysu a průmyslu je však statistika: jasná data a přehled o tom, co se prodává a co ne. Díky čárovému kódu se změnily metody průzkumu trhu, marketéři získali jasnou představu o chutích a preferencích zákazníků a výrobci mohli zefektivnit výrobu.

Když se laserový paprsek zrodil, mnozí se báli, že se stane obávanou zbraní. Místo toho ho dnes celý svět používá v ručních skenerech, jež okamžitě přečtou a zaznamenají cokoliv od žvýkaček přes léky v nemocnicích po novorozeňata.

Friend Email
Enter your message