8. 3. 2018

 

Válečná smršť, která se prohnala Evropou, navždy změnila její ekonomickou mapu. Léta 1935 až 1945 představují pro průmysl v našich zemích jedno z nejdramatičtějších období vůbec, které poznamenalo nejen mnoho slibně rozjetých podniků, ale v podstatě i životy několika generací.

Součástí válečného vývoje bylo i drama českého a slovenského národa, které začalo už na podzim roku 1938. V září byl demokratický stát v srdci Evropy opuštěn spojenci a vydán na milost i nemilost Hitlerovu Německu. Hospodářské a průmyslové zmrzačení vysoce rozvinuté první republiky bylo dokonáno v březnu 1939, kdy začala české země okupovat německá armáda a jako protektorát Čechy a Morava byly začleněny do nacistické velkoněmecké říše.

Průmysl podmanili, ale opatrně

Šestiletá okupace patří k nejtěžším obdobím našich dějin a samozřejmě se negativně projevila i na průmyslu a logistice. Němci plně ovládli české hospodářství a německý kapitál obsadil klíčové pozice v českém průmyslu, obchodu i peněžnictví. Potenciál našich lidí i jejich síla byly podřízeny zájmům třetí říše. Okupační režim v našich zemích měl však zvláštní formu. Nacisté nechtěli podniky zničit, a proto nechali rozvinout poměrně širokou kulturní autonomii. Potřebovali fungující úřady, aby se celý systém nerozsypal. Proto mnozí úředníci hráli dvojí hru, vnější loajalitou kryli odbojovou činnost nebo chápali svou kolaboraci jako menší zlo.

Zbrojaře ničily bombardéry

Co se však na začátku okupace stalo s výrobními podniky? Němce samozřejmě nejvíc zajímaly ty zbrojní – Poldi, Zbrojovka Brno, Vítkovické železárny či plzeňská Škoda. Už v březnu roku 1939 byla zavedena jejich nucená správa a nacisté ustanovili ústřední svazy průmyslu, obchodu, řemesel a dopravy, které určovaly objem produkce, sortimentu, rozdělování surovin a prostředků. Zmíněné velké podniky tedy de facto vyráběly pro německou válečnou mašinerii, což se ovšem projevilo i tak, že byly zahrnuty do cílů spojeneckých armád.

Americké bombardéry například nešetřily plzeňské areály Škody, nejsilnější nálet v dubnu 1945 zničil přes 70 % podniku. I brněnská zbrojovka vyráběla za války zbraně pro wehrmacht a jednotky SS a v roce 1944 byla při bombardování Brna rovněž vážně poškozena. Kladenská Poldovka náletům unikla – produkovala totiž především klikové hřídele pro letectvo, ale Göringova Luftwaffe už na konci války neznamenala prakticky žádnou hrozbu. A ještě jednou Herman Göring jako ministr letectví a vrchní velitel letců: do jeho závodů patřily i Vítkovické železárny. Tam se vyráběly součásti legendárních raket V-2 a také munice.

Český fenomén: podzemní továrny

Pod přímý vliv se dostaly i banky a pojišťovny, během okupace docházelo k jejich soustavnému drancování. Němcům nahrával také fakt, že oficiálně vyhlásili kurz marky a koruny 1 : 10, ačkoli skutečný poměr byl 1 : 6 až 7. Vojáci německé armády skupovali ve velkém tuzemské zboží. Obchod se zahraničím byl usměrňován podle potřeb Německa.

V souvislosti s průmyslem musíme zmínit jeden fenomén, který je zajímavý vzhledem k průmyslovým prostorům – nacistické podzemní továrny budované v Česku. Němci pospojované výrobní haly s běžícím pásem umísťovali do podzemí právě kvůli spojeneckým leteckým útokům. Hlavní pracovní silou tu byli vězni koncentračních táborů. Území dnešní České republiky bylo pro přemístění fabrik do podzemí obzvlášť vhodné. A to zejména díky neponičené infrastruktuře, která nahrávala dobré logistice. Proto tu vzniklo mnoho německých podzemních továren, zejména v důlních prostorách Českého krasu, v jeskyních Moravského krasu nebo v železničních tunelech. Některé z nich jsou dnes přístupné i veřejnosti, například továrna v Rabštejně, továrna Richard u Litoměřic a zajímavá je i továrna Výpustek u Adamova.

Foto: Profimedia

Friend Email
Enter your message