|foto: Shutterstock

Ladem ležící místa nevábná na pohled. To jsou takzvané brownfieldy, které jsou ale do jisté míry pokladem. Lze je totiž přetvořit v moderní a fungující areály, z nichž profitují nejen majitelé a uživatelé nových ploch, ale především obce.

Právě na tyto poničené pozemky a jejich revitalizaci se chce zaměřit společnost Panattoni Europe. Pozitivních výsledků stavění na starých zanedbaných místech je celá řada: ekonomický přínos, nové pracovní příležitosti, podpora lokálních firem, zlepšení životní úrovně i kupní síly regionu. „Obec, která se rozhodne takový brownfield zkultivovat, na něm může vydělat volné prostředky na investice a rozvoj v řádu milionů korun ročně,“ říká generální ředitel společnosti Pavel Sovička.

S Pavlem Sovičkou jsme před časem přinesli obsáhlý rozhovor právě na téma brownfieldů.

Česko bylo vždy průmyslovou oblastí a ani dnes tomu není jinak. Šmouhou na naší krajině je ovšem dlouhý zástup vysloužilých továrních areálů, které hyzdí krajinu. Současně mizí louky a pole a poptávka po průmyslových prostorách vysoce převyšuje nabídku.

Brownfieldy nejsou mrtvé

Kdo má být tím iniciátorem? Obce. Pro ty jsou brownfieldy často přítěží, nechtějí se jimi vůbec zabývat. To je ale škoda: pokud totiž leží na vhodném místě a mají dobré vyhlídky na kvalitní dopravní obslužnost, je jejich „recyklace“ trefou do černého.

„Spousta lidí vidí mrtvé prostory. My ne. Podle nás to jsou budoucí moderní parky nabité Průmyslem 4.0, špičková technologická výroba s vysokou přidanou hodnotou. Zkrátka celá řada příležitostí k rozvoji. Můžeme se opřít o zkušenosti z USA a Kanady: naše mateřská společnost tam revitalizovala areály starých továren General Motors a dalších významných výrobců. V Americe dokonce vzniklo speciální oddělení, jehož know-how nyní začínáme využívat i v Evropě. Například v Česku jsme na začátku roku 2018 připravovali na 1,5 milionu m2 brownfieldů,“ říká Sovička.

Zástavba u nás roste a bílých míst na mapách je míň a míň. Neubývá ale příležitostí k rozvoji. Naopak.

Skvělou volbou jsou právě brownfieldy: jsou to prověřené lokality, které už prokázaly, že jsou přínosné jak pro své majitele, tak pro místní lidi. 

Zásadní je udržitelnost

Zároveň je ale jasné, že v Česku mizí orná půda. „A my se rozhodně nechceme podílet na jejím dalším úbytku. Proto při využívání pozemků voláme po co největší efektivitě. Ideálem je stoprocentní brownfield: bez neefektivních zelených ploch uvnitř areálu a co nejhustěji zastavěný tak, aby nedocházelo k rozrůstání zástavby do volné krajiny,“ nastiňuje Sovička své vize a dodává, že špatně nastavená je v tomto ohledu česká legislativa. Ta jde dnes proti tomuto trendu. Například v Německu úřady při výstavbě průmyslových zón požadují jen minimální zeleň (0–10 %), u nás to je přinejmenším 20 % – a ve většině případů spíš 25–40 %. Tímto česká legislativa způsobila zabrání rozsahu orné půdy pro český průmysl o cca 10 000 000 m2 většího, než by bylo potřeba při výstavbě v Německu.

Peníze nechme vesnicím a městům

Daně jsou u nás centralistické, což je demotivující hlavně pro menší obce v bohatších regionech. Ty totiž nemají šanci získat dotace. A o moc lépe na tom nejsou obce v chudých oblastech: dotace sice dostávají, ale konkrétně cílené. A ty mnohdy neodpovídají jejich potřebám.

Společnost Panattoni to chce změnit: „Prostor vidíme v dani z nemovitostí. Jako vzor může posloužit Německo: tam činí celková daň pro firmy asi třicet procent – a tyto peníze jdou půl na půl státu a dané obci. Té tak zůstává několikrát víc peněz než obcím českým. Výsledek? Pěstujeme si závislost na dotacích. A to je špatně. Chtěli bychom prosadit menší centralizaci, aby víc peněz zůstávalo v obcích a jejich obyvatelé mohli rozhodovat, jak s nimi naloží.“

Cílem této iniciativy nemá být překreslování mapy naší země. Naopak jde o vracení průmyslu do míst, kde historicky fungoval. O hledání tradičních lokalit s dobrým zázemím a know-how. O navázání na bohatou průmyslovou tradici, která českým regionům v minulosti přinášela blahobyt.

„Zároveň je důležité, aby se z revitalizovaných míst brzy opět nestaly brownfieldy. Udržitelnost je velice komplexní disciplína, při které je nutné hledat průsečík mezi zcela protichůdnými oblastmi – zájmy společnosti, ekonomickými zájmy a ochranou životního prostředí. Proto klademe důraz na udržitelný rozvoj, který vnímáme ve třech rovinách: ekologické, ekonomické i sociální,“ uzavírá Sovička.

Friend Email
Enter your message